Po dlouhém vývoji se na pulty obchodů dostává pátý přírůstek do rodiny titulů s hlavičkou Tom Clancy’s Splinter Cell. Jde však o příbuzného, jež se odchyluje od rodinné tradice tichého a opatrného postupu. Schovávání mrtvol? Choulení se ve stínu a čekání na nepřítele? Minulost! Pokud očekáváte od Splinter Cell: Conviction (dále SCC) čistokrevnou stealth akci navazující na trend předchozích čtyř misí Sama Fishera, budete pravděpodobně zklamáni. Ovšem nepodléhejte dojmu, že tento herní počin není povedený. Opak je totiž pravdou.
Žádná argentinská telenovela
Po dlouhém vývoji se na pulty obchodů dostává pátý přírůstek do rodiny titulů s hlavičkou Tom Clancy’s Splinter Cell. Jde však o příbuzného, jež se odchyluje od rodinné tradice tichého a opatrného postupu. Schovávání mrtvol? Choulení se ve stínu a čekání na nepřítele? Minulost! Pokud očekáváte od Splinter Cell: Conviction (dále SCC) čistokrevnou stealth akci navazující na trend předchozích čtyř misí Sama Fishera, budete pravděpodobně zklamáni. Ovšem nepodléhejte  dojmu, že tento herní počin není povedený. Opak je totiž pravdou.
SCC představuje Fishera jako vysloužilého agenta, který nespoléhá na nenápadnost při plnění svých emocí, ale jímž cloumají emoce vyvolané ztrátou své dcery. Pokud se firma Ubisoft rozhodne pro další pokračování série (nevidím důvod, proč by neměla), můžeme považovat současný díl za restart celé série s důrazem na akční složku.
Mise v SCC jsou totiž jednodušší z pohledu taktického plánování postupu úrovněmi, ale kladou vyšší nároky na hráčovy reakce a rychlost rozhodování. K cíli často vede více cest a záleží pouze na vás, zda se rozhodnete obejít stráže, potichu je zneškodnit či získat pověst masového vraha. Klidně si hru užijte jako střílečku, značně si tím zkrátíte hrací dobu, nebo jako stealth akci, čímž se váš postup značně zkomplikuje a v některých částech hry se budete stejně muset uchýlit k divoké přestřelce.
V současnosti není pravidlem, aby hlavním lákadlem herního titulu byl příběh. Nejčastěji je pouze nastolena nějaká myšlenka, aby měl hráč alespoň nějaké ponětí, proč a co vůbec dělá. V SCC se nad dějem budete rozplývat. Eskapády Sama Fishera jsou založeny na moderních akčních filmech ala Jason Bourne.
 Fisherův bývalý zaměstnavatel společnost Third Echelon není zrovna svatoušek a nehoda Samovy dcery nepůsobí jako nešťastná náhoda. Prostě jak je u správné špionážně laděné pecky zvykem, není nic tak, jak to ze začátku vypadá. Na znalce předchozích dílů čekají během hraní detaily, které doplňují celou mytologii kolem Splinter Cellu, ale i nováčci v tomto universu si příběh užijí do sytosti. Příběhové linky vyvěrají v různé alternativní konce, což je jedním z mnoha důvodů zahrát si SCC znovu.
Prezentace misí a flashbacky (popř. flashforwardy) jsou realizovány ingameovým promítáním na objekty přímo v herním prostředí. Působí to zprvu docela nezvykle, ale po chvilce si budete tuto sympatickou inovaci pochvalovat.
Třešničkou na dortu jsou sekvence, ve kterých získáváte potřebné informace pro další postup. Člověka zkrátka baví hledat místa, kde se dá švihnout s nějakým pobudou, který prostě nepochopil, že od něj chcete něco vědět. To víte, že si to časem rozmyslí. Jedná se o dost krvavou záležitost, takže slabší povahy ať jsou na pozoru.
Ovládání user friendly
Aby se mohl člověk ponořit do příběhu, nesmí být rušen nepodařeným ovládáním. I zde padla preciznost vývojářů na  úrodnou půdu. Intuitivnost v pohybu a v používání Fisherových vlastností spojených se skvělou animací podtrhuje filmovost herního zážitku. Osobně jsem neměl problém s hraním na klávesnici a myši. Pokud však nejste fanoušci klávesnicového baletu, není problém zvolit gamepad.
Před vydáním hry se Ubisoft pyšnil plně interakčním živoucím prostředím. Výsledek již není tak slavný. Využití okolí spočívá v proskakování oknem, lezení po trubkách a rozstřelování světel. Ovšem pozadí, na němž se odehrává „denní život“ lokací se celkem podařilo. Je jasné, že když se pohybujete ve vojenském komplexu, nebudete se kochat ztvárněním dlaždiček, budete mít jiných starostí až nad hlavu. Ale procházka po maltské riviéře potěší a myslím, že za takovou prezentaci by si mohl Ubisoft nechat platit od cestovních kanceláří.
Tlumič, přítel náš
Nebudeme si nic namlouvat, SCC je svým pojetím spíše akční hrou, a proto je bojový systém její podstatnou součástí. Náš hrdina je agent v důchodu, ale díky svému vojenskému výcviku je sám smrtící zbraní. Tichá likvidace beze zbraně se aktivuje stejným tlačítkem určeným pro využití nepřítele jako živého štítu, záleží pouze na délce přidržení patřičné klávesy. Nečekejte žádné komba asijských mistrů bojového umění. Po kontaktním zneškodnění nepřítele „nabijete“ Fisherovu  vlastnost Mark & Execute, což je schopnost neomylně odstřelit zvolené (až čtyři) nepřátele jediným pokynem hráče.
Arzenál zbraní, které můžete získat je pestrý, ale Sam unese pouze jednu pistoli, která má nekonečně nábojů!?! (čas při přestřelkách ztrácíte pouze přebíjením) a jednu zbraň silnějšího kalibru s již omezenou municí, prvek reálu se tedy nevytrácí úplně. Nejvhodnější je používání pistole s tlumičem – neprozradí vaší polohu a můžete potichu postupovat. Fisherovy kapsy jsou takřka bezedné a můžete do nich schovat množství výbušnin a jiných užitečných udělátek.
Velmi užitečné je krytí za libovolnými předměty. Sam totiž není nijak zvlášť odolný vůči střelným zbraním a po pár dobře mířených ranách můžete začít hezky od checkpointu. Pohyb mezi pozicemi během krytí je intuitivní a svižně funguje. Namíříte pohledem, kde se chcete schovat, a po stisknutí patřičné klávesy následuje efektní animace.
Velmi chytře zakomponována je zvýraznění vaší poslední pozice, kde vás viděl nepřítel. Po Fisherovi zůstane v prostoru silueta a zde vás budou hledat ozbrojenci. Víte, kde se nepřítel bude pohybovat, čehož lze náramně dobře využít pro jeho likvidaci.
Výbava ze second handu
Hry s licencí Toma Clancyho se vždy pyšní vysoce moderní výbavou, avšak nyní Sam Fisher nemá za zády bohatou korporaci, která by mu hračky sponzorovala. Hrdina si musí pomoct alternativními metodami, které by se daly okopírovat od McGyvera. Je libo kouknout za roh? Ulomte zrcátko auta a máte potřebný nástroj za pár kaček (teda centů). Výbava se postupem v misích modernizuje (sonarové brýle, přenosné EMP).
Aby hráč byl nějak pozitivně motivován k opatrnému postupu a snaze být nenápadný, vymysleli si vývojáři systém odměn, který spočívá v zisku bodů za splnění různých miniúkolů (zmizení ze zorného úhlu nepřítele v určitém časovém limitu, útěk při spuštění alarmu apod.). Body investujete do zlepšování zbraní a jejich doplňků na určitých místech, kde si můžete doplnit i munici. Upgrade učiní z vašich zbraní stroje na zabíjení, ale osobně si myslím, že hlavním důvodem umístění této featuretky byla nutnost okořenit hru RPG prvky.
Oku lahodící obrázky
Audiovizuální stránka si také zaslouží pochválit. Unreal engine 3, na němž hra běží, byl využit do poslední kapky. V  pozadí se občas mihne nějaký objekt s rozplizlými texturami, ale málokdy bije do očí tak, abyste si toho při hraní vůbec všimli. Pohyby postav jsou plynulé. Ingameové sekvence volně přecházejí přímo do hry, což vysoce pomáhá vžití se do děje.
Pokud jste schovaní ve stínu a nepřítel vás nemůže vidět, přejde hra do černobílého spektra a vy tak víte, že jste jakžtakž v bezpečí. Je to jednoduché, ale účinné.
V superlativech se dá také psát o dabingu a ozvučení celého počinu. Namluvení postav je na profesionální úrovni a česká lokalizace s ní drží krok. Český distributor Playman si tak drží vysokou úroveň. Zvuky prostředí a zbraní zní vcelku reálně a určitě neurazí. Samotnou kapitolu představuje soundtrack, jenž je přiložen i samostatně ve speciální edici a zcela jistě by obstál jako doprovod kdejakého hollywoodského trháku.
Krátkou herní dobu spasil multiplayer
Singleplayerovou část je průměrný hráč schopen dokončit v horizontu sedmi hodin, což je v dnešní době trend, jemuž nejsem příliš nakloněn. Dohrání se tak stává záležitostí jednoho odpoledne. Je však nutné dodat, že ač je hra krátká, je nadmíru zábavná, dynamická a strhující.
 Po (vícerém?;)) dokončení části pro jednoho hráče se směle vrhněte na multiplyerovou část. Nebudete litovat. Mód Hunter spočívá v tichém likvidování cílů, Last Stand je klasické střílení nepřátel, dokud se vám oni nedostanou na kobylku a Face Off spočívá v likvidaci AI nepřátel a protihráčů na síti.
Vrcholem multiplayeru je kooperativní část dvou více „splintercellovských“ agentů než současný Sam Fisher, kterou můžete hrát jak sami, tak s připojeným kamarádem. Splněním jejich mise trochu poodhalíte hlavní příběh. Tým stojící za multiplayerem k SCC se nyní věnuje vývoji multiplayeru v Assassin’s Creed Brotherhood, máme se na co těšit.
Vzhledem k tomu, že SCC běží pod diskutovanou ochranou uPlay, můžete si multiplayer v klidu vychutnat, protože bez internetového připojení si nezahrajete vůbec.
Slovo na závěr
Splinter Cell: Conviction nabízí plnotučnou zábavu, která vás chytne a nepustí ani po jeho dohrání. Opětovné hraní je totiž vysoce pravděpodobné a rádi se budete k Fisherovu příběhu vracet a používat jiné postupy. Relativní krátkost hlavní kampaně je kompenzována povedeným multiplayerem.
Hodnocení
85%
Výrobce: Ubisoft
Distributor v ČR: Playman
Lokalizace: CZ titulky
Minimální konfigurace: Win XP/Vista/7, CPU 1,8 GHz, 2 GB RAM, grafická karta s 256 MB s podporou Shader Model 3.0, 10 GB místa na disku, doporučen gamepad s 12 tlačítky a analogovými páčkami, připojení k internetu
Portrét redaktora Jakub NěmecNarodil jsem se v Horní Bečvě, vesnice blízko Rožnova pod Rahoštěm, tudíž jsem Valach jak poleno. V současnosti však trávím většinu času v Opavě, kde dokončuju vysokoškolské studium. Herní koutek pro mě představuje prostor, kde si můžu vybíjet svou soutěživou povahu. Stal se jednou z mých výplní volného času, a proto jsem se rozhodl podílet se na jeho chodu. Mezi moje koníčky patří fotbal, knížky (především Stephen King) a útěky do přírody. |
