 Jestli se vám dělá špatně už při jízdě autobusem,
není Naiľd hrou pro vás...
Myslíte si, že Pure, Fuel či FlatOuty byly ztřeštěné hry v šílené rychlosti? Potom nevím, co budete říkat o novém počinu vývojářského studia Techland hře Naiľd, protože vedle ní vypadají starší závodní arkády jako projížďky na tříkolce po cvičném hřišti mateřské školky. Rychlost je hlavní náplní hry a je jí podřízeno vše ostatní.
Citlivější povahy ruce pryč!
Zběsilost v srdci závodníka se plně rozvine již při prvních metrech závodu. Krajina uhání neuvěřitelně rychle kolem a vy se zuby nehty zkoušíte udržet na trati. Při prvním z ultra extrémních skoků dostanete závrať a hrozí mdloby či nevolnost. Při použití nitra se vše slije do futuristické šmouhy a vy budete lapat po dechu. Tahle hra by určitě měla nést varování  ministerstva zdravotnictví, že se nedoporučuje slabým žaludkům a lidem náchylným k epileptickým záchvatům. A na něco takového jsme na herním trhu již dlouho čekali.
Naiľd totiž střídá dlouhou sérii na realitě založených her a bere si to nejlepší z arkád devadesátých let. Nečekejte žádnou simulaci jízdy na čtyřkolce či terénní motorce, to musíte hledat jinde. Naiľd neoplývá ani žádným reálným zobrazením destrukce. Prostě když narazíte ve velké rychlosti, vybouchnete. Když se v letu (čtete správně, v letu) potkáte s balónem, končíte. Na nějaké škrábance na laku se v tomto závodění nebere vůbec ohled. Co tedy čekat od hry, která nenabízí nic ze standardní výbavy her závodního charakteru? ADRENALIN a ZÁBAVU!
Viděli jste Speed Racera bratrů Wachovských? A řekli jste si, proč z tohohle neudělali hru? Naiľd chybu napravuje, jen v  trošku jiném provedení. Vezmete do svých rukou čtyřkolku či motorku, dle vašich preferencí, a pustíte se na trať. Nemusíte mít obavy, že byste byli výběrem svého stroje nějak znevýhodněni proti jiným strojům. Jednostopé i dvoustopé vozidlo zde mají téměř identické vlastnosti, se čtyřkolkami se lépe zatáčí a mají o něco lepší stabilitu, ale jsou o něco méně „mrštnější“.
Výtka, která musí být u výběrů mašin vyřčena, se týká licencí. Hráči určitě čekali, že se objeví alespoň základní značky terénních motocyklů, jako KTM apod. Postupem ve hře získáváte i náhradní díly, které by měly strojům zlepšovat vlastnosti. Tady se skrývá další problém. Součástky taky nemají značky, nevíte, jak se vlastnosti změní, protože nejsou číselně vyjádřeny, a navíc se zlepšováky při závodění ani nijak zvlášť neprojeví.
Rychle a zběsile na n-tou
Čím tedy ozvláštnili vývojáři hru? Neobyčejná rychlost by byla trochu málo. Během závodů budete létat. V každém prostředí je několik přírodních či uměle vytvořených skokánků, na nichž budete překonávat obrovské vzdálenosti ve vertikálním i horizontálním měřítku. Postačí, když vyjedete na kopec, který nepokračuje nějakou cestou, ale okamžitě strmým klesáním a vaše jízda se okamžitě mění ve volný pád.
Při „letu“ vašeho stroje jej můžete pořád ovládat a korigovat směr letu. A bude to nutné, protože se budete vyhýbat  horkovzdušným balónům, lopatkám větrných elektráren nebo rackům. A bude to nejklidnější část závodění, kdy si odpočinete od nebezpečné rychlosti. Rychlost je tak vysoká, že není zobrazen ani tachometr, na němž by byla vidět rychlost. Autoři se asi báli, že by se vám z vyčíslení rychlosti zatočila hlava.
Největší výtkou pro vývojáře hry je nevyužití potenciálu obrovských skoků. Ty přímo lákají k tvoření kaskadérských kousků na vašem stroji, které by doplnily arkádovost titulu na maximum a které by byly skvělým doplňkem času stráveného ve vzduchu. A věřte mi, že prolétáte více než třetinu doby závodu.
Obtížnost singlu nepředstavuje výzvu
Variace závodů, kterých se můžete zúčastnit, je docela omezená. Hlavním lákadlem singleplayeru je turnaj. Jezdíte po určitých tratích a pokud skončíte do třetího místa, otevře se vám následující. Celkově se v rámci hlavního turnaje budete prohánět po 14 tratích v 70 závodech. Hlavní problém nespočívá v obtížnosti závodů, která nestoupá pravidelně, ale v postupném ohrávání tratí, které může časem začít nudit. Pokud si budete Naiľd dávat po hodinových dávkách za den, zábavnost si prodloužíte na dobu neurčitou.
Závodníci jedoucí proti vám nejsou nepřekonatelní a dělají chyby stejně jako vy. Nabyl jsem dojmu, že vaši protivníci bourají ještě častěji než vy. Nemyslete si, že budete tratě projíždět čistě a bez havárek. Respawn, neboli nové postavení  stroje po výbuchu, budete používat velmi často. Výbuchy vás budou potkávat při narážení do překážek (i jedoucí vlak!) nebo při vyletění z tratě. Vše závisí pouze na míře vašich reflexů a podle toho se vám budete posuzovat obtížnost hry.
Nejvíce jsem se obával orientace při závodu. Během jízdy nacházíte velké množství zkratek i prodlužek, které vás vždy nakonec nasměrují do určitého místa, ve kterém se trať opět štěpí. Každý kousek závodu je přehlednět označen šipkami, které vás vždy provedou závodem i ve zběsilé rychlosti.
Základem úspěchu v závodě je i vhodné využití nitra, které si můžete dobíjet i během závodu – dobrým doskokem po letu, proletěním hořících obručí nebo projetím určité pasáže, opět zřetelně označené. Věřte mi, že při neuváženém použití nitra si spíše uškodíte, např. v zatáčce se zcela určitě rozsekáte o stěnu.
K arkádám patří i velmi jednoduché ovládání a Naiľd není výjimkou. Využijete jen směrové šipky doleva a doprava, tlačítko pro přidání plynu, nitra a tlačítko pro brzdu, i když netuším, k čemu tady brzda vůbec je... Zapomeňte na nějaké ruční řazení nebo tlačítko pro tvorbu smyků, tady jde jen o rychlost.
ingame
Je to fakt nářez, ale jen na chvilku
Teď přijde ta část, kde se bude jen a jen chválit a které z velké části formovalo mé hodnocení. Prostředí, v němž se jezdí, je nádherné. Dobře, uznávám, že když budete detailně zkoumat každý pixel, tak najdete i nepovedené textury, především prostředí se sněhem, ale v té rychlosti vám to musí být jedno. Během jízdy totiž vnímáte okolí jen jako barevnou kulisu a na tu se opravdu pěkně dívá.
Během závodění se podíváte do řeckých ruin, do výšin se dostanete v horách pokrytých sněhem, přirozené překážky  najdete v hojném množství v kaňonech a českému prostředí se nejvíce blíží zalesněné tratě.
Pro ty hráče, které Naiľd chytne, je přichystán multiplayer, který se stane novou výzvou. Hra na jednom počítači není podpořena, split screen mód, jenž je v současnosti standardem u podobných her, nebyl vývojáři přiřazen. V multiplayeru se hráč setká s pořádnou konkurencí a hraní dostane nový náboj.
Oku lahodí i nitro zrychlení, které je doplněné nádherným rozmazáním, tzv. blur efektem. Obrazovka zšedne a veškerý pohyb se slije do šmouhy. Orientaci na trati to neprospěje, ale určitě se vám zvedne podíl adrenalinu v krvi.
Herní atmosféru jen podtrhuje výtečná zvuková složka. Ozvučení motorů je na vysoké úrovni a se sluchátky na uších se dostanete přímo za řídítka svého stroje. K arkádovému pojetí hry a rychlým strojům patří řízná hudba. Soundtrack hry je opravdu vymazlený a srdce rockového fanouška zaplesá. Kapela Slipknot a jim podobné nepatří k nejklidnějším a ve spojení s tempem hry fungují skvěle.
Verdikt
Naiľd je výborná hra, která zabere nejvíce pět hodin herního času v singleplayeru. Při správném dávkování je však hraní této hry výborným oddychem od každodenních starostí. Multiplayer potěší fanoušky žánru a prodlouží herní dobu do nekonečna. S ohledem na některé nedotaženosti (např. akrobacie ve vzduchu skrývala velký potenciál) a absence alespoň minimálních licencí musím snížit hodnocení, které by jinak bylo opravdu vysoké. Konečně máme na trhu báječnou závodní arkádu.
Hodnocení
75%
Výrobce: Ubisoft
Distributor v ČR: Playman
Lokalizace: CZ titulky
Minimální konfigurace: Win XP/Vista/7, Dvoujádrový procesor, 1 GB RAM, Grafická karta 256 MB s podporou Shader Model 3.0
Portrét redaktora Jakub NěmecNarodil jsem se v Horní Bečvě, vesnice blízko Rožnova pod Rahoštěm, tudíž jsem Valach jak poleno. V současnosti však trávím většinu času v Opavě, kde dokončuju vysokoškolské studium. Herní koutek pro mě představuje prostor, kde si můžu vybíjet svou soutěživou povahu. Stal se jednou z mých výplní volného času, a proto jsem se rozhodl podílet se na jeho chodu. Mezi moje koníčky patří fotbal, knížky (především Stephen King) a útěky do přírody. |
