Herní série leteckého simulátoru z druhé světové války je rozšířena o dalšího bratříčka, který se tak úplně nepovedl. Potencionální hráč je postaven před dva obtížné úkoly - bránit Velkou Británii před invazí německého letectva a chránit svůj počítač před sebou samým. Seznamte se s IL-2 Sturmovik: Cliffs of Dover (IL2).
Chtěl bych zdůraznit, že mnou recenzovaný titul je nejnovější možná verze vydaná Playmanem s českou lokalizací (k datu 13. listopadu 2011), protože kdo hrál IL2 dříve (distribuce přes Steam) by mohl s jistotou prohlásit, že jsem si do počítače nainstaloval jinou hru. Během půl roku totiž vyšlo neuvěřitelné kvantum dodatečných balíčků, které měly opravit hlavní chyby (stále nejsou všechny vyřešeny), a na další patche se stále čeká. V současnosti je titul už jakž takž hratelný, takže se na něj podíváme blíže.
O příběhu nemůže být ani řeč
Hry z druhé světové války jsou opřeny o velkou propracovanost kolem surového zážitku z hrůz bojiště. Autoři většinou pracně hledají jakékoliv možnosti, jak by se mohl hráč sžít se svým hrdinou. Během misí poznáváme jeho charakter, jeho trable a dříve nebo později se i bojíme o jeho život. To v IL2 nepoznáte.
Příběh nepříběh, prostě bráníte anglické břehy před útokem z východu. A přitom by se dala kolem všeho namíchat alespoň nějaká instantní omáčka. Místo toho si povídáte s velitelem. Ze hry se jen tak naokraj dozvíte, že Dover je přístav v hrabství Kent, jenž hrál důležitou roli v Bitvě o Británii. Přitom by jen stačilo do města umístit nějakého příbuzného našeho letce - voilà měli bychom příběh. Mimo anglické letce si samozřejmě budete moci zahrát za nepřátelskou stranu.
Před jednotlivými misemi dostanete chabou instruktáž toho, co máte pro krále a vlast vykonat. Mise by tedy v rámci  tohoto typu hry neměla začínat na letišti, ale u příprav a nějakého důkladnějšího briefingu. Zjistíte jen, s čím letíte, a hurá na věc.
V čem je ale problém. Jako letec nemáte žádnou svobodu pohybu. Vychýlíte se trošku z formace a úkol končí jako neúspěšný, ani nevíte, co jste udělali špatně. Nebo jiný příklad: letíte k nějakému městu, složitě jej hledáte na mapě a než si ji naklikáte na obrazovku, je konec a po půlhodince letu můžete začít znovu. Ještě že na mapě jsou ikonky vaší pozice a dráhy letu (hardcore hráči si je mohou odstranit).
To je jen několik málo příkladů, kdy se můžete rozhodnout ukončit kampaň a jen tak se jít proletět nad moře, abyste se uklidnili.
Mezi jednotlivými misemi, které úspěšně plníte byste logicky čekali nějaké statistiky, vyznamenání, povýšení nebo alespoň nějakou pochvalu. Ale nic nepřichází, vy totiž jste jen anonymní voják, který sestřeluje německé aera.
Vrcholem ignorace příběhu je možnost misi ukončit a přeskočit jí. Ani nevíte, jak operace dopadla a vesele pokračujete dále.
Hardcore simulátor pro zkušené letce
Nečekejte, že se posadíte za knipl a budete sestřelovat jednoho Messerschmita za druhým. Budete se muset všechno naučit ovládat. Na výběr budete mít ze široké škály strojů, v nichž se budete moci proletět, a navíc potkáte i několik neřiditelných strojů, které budete posílat do věčných lovišť (nebo letišť?).
V řadách Royal Air Force (RAF) můžete krotit takové legendy jako Spitfire nebo Hurricane, v řadách Luftwaffe se posadíte do Messersmitu nebo Štuky v různých stupních vývoje. Příchuť exotiky poskytnou italské stroje.
Pro seznámení s prostředím ovládání, s nímž se v IL2 budete potýkat, bych doporučil výcvik. Už jen na těchto čtyřech misích je plně demonstrováno, na co se během misí připravit. Neustálé a jednotvárné omílání příkazů, které jsou sice přesné a je vám jasné, jak dané věci docílit, ale realizace je horší. Navíc jsou příkazy zobrazeny v horním rohu červenou barvou, která je v polovině času za kniplem absolutně nečitelná.
Simulace orientace v prostředí je však dokonalá. Žádné otáčení myší, ale hezky využijete celou numerickou klávesnici, protože otáčet hlavou není jen tak. Myslím si zcela upřímně, že tato část je jednou z příčin, proč hra poskytuje reálný  zážitek z pilotování historického stroje, protože ve 40. letech 20. století neměli high-tech radar, který vám nepřátele ukáže na zlatém podnose, ale museli jste se točit kolem dokola, abyste věděli, odkud se na vás kdo vyřítí.
A teď to hlavní - simulace letu. Určitě poznáte, když budete sedět v jiném stroji. Fyzika letedla je úžasná, vítr z boku se opravdu projeví na řízení letadla - prostě bez korekce řízení nepoletíte rovně.
Navíc si můžete ovládání letadla upravit a přizpůsobit si ho svým schopnostem. Pokud si totiž nezvolíte pomoc PC alespoň v některých oblastech, okamžitě letadlo uvaříte. Pro úplné začátečníky bych doporučil vyhnout se vzlétnutí a přistání - je možnost objevit se přímo ve vzduchu.
Hráč neznalý leteckých principů stroj okamžitě odepíše a nepohne se ani o metr. Musíte totiž kontrolovat úplně vše - od tlaků kapalin po naklonění klapek, rychlost otáček, větru a mnoho dalších věcí, o kterých jsem před touto hrou neměl ani potuchy.
Většinu těchto mechanismů však můžete nechat na umělé inteligenci a vy si užíváte pouze let. Nastavit si můžete i letové podmínky. Není nic lepšího, než si vygenerovatt nádherný slunečný den.
Každou prkotinku, která je pro let důležitá, můžete sledovat i vizuálně přímo v kokpitu, asi nejzdařilejší části hry. Mimoto, že letecká kukaň je do detailu historicky věrně zpracovaná, projevují se na ní i okolní podmínky. Mrzne, máte možnost sledovat námrazu na skle, která začne postupně odtávat. Kochat se budete i nad prostřeleným sklem, kdy budete hledat průzor, abyste viděli něco kolem sebe.
Navíc v předletové fázi si budete připadat, jako byste hráli The Sims. Můžete si nastavit nejen vše kolem svého stroje, ale i každou věc na svém pilotovi, kterou si jen umíte představit. Pokud máte znuděnou přítelkyni, řekněte jí, ať vám udělá pilota dle svých představ, zabavíte ji na půl hodinky i více.
A jak se svými stroji zachází umělá inteligence?
Umělá inteligence je přesně na pomezí tolerance současného nastavení. Vaši spolubojovníci se pevně drží rozkazů a fungují jako jeden muž. Několikrát u mě vyvolalo úsměv synchroní poskakování letadel přesně podle pokynů. Vypadalo to, jako bych sledoval nějakou zkoušku baletu.
Při společném útoku se však projeví menší nedostatky, kdy si navzájem trošku překážíte. Určitě z vás během celého hraní IL2 nevyprchá pocit, že jsou to jen stroje. Žádné překvapení, žádné chyby, prostě plnitelé úkolu - sen každého velitele.
S nepřáteli je to složitější. Pokud vás mají zlikvidovat, mají propracované strategie, které vám způsobí horké chvilky.  Časem je však prokouknete a nebude vám dělat problém se s nimi popasovat.
Nepřátelé působí více jako lidský uživatel. Někdy se vám prostě objeví před mířidly a nejsou stoprocentně úspěšní ve vaší likvidaci. Umí se totiž minout i z vyložené pozice.
Mnohem horší je, když mají vaši protivníci za úkol bránit nějaký objekt. To je klidně sestřelujete a nepřátelům to vůbec nevadí. Mají totiž rozkaz nevzdalovat se od cíle.
Řešením chabé umělé inteligence je vždy multiplayer. Tvůrci slibují, že se na jedné mapě může prohánět až 128 letadel a mohou se tak vytvořit epické bitvy trvající i několik dní. V současné době je však problém najít minimální počet lidí k otevření jakékoliv mapy. Po delším čekání ztratí trpělivost každý.
Časem se určitě objeví nějaký objemnější opravný balíček, ať už oficiální či fanouškovský, který všechny chyby opraví, jen se neví, kdy to bude. On celý koncept IL-2 stojí na tom, zda se kolem něj vytvoří hráčská základna, která se o tento počin bude dále starat.
Grafické neorgije
Jak je z řádků nahoře patrné, vše kolem letadel je kvalitně provedeno, ale co audiovizuální součást leteckého simulátoru?
Mapa, kterou si můžete vyvolat na obrazovku svého kokpitu, je do detailu vyměřená. Věřil bych, že každé políčko, cestičku či říčku v dané lokalitě opravdu najdete. Ono, když se to vezme kolem a kolem, to taky není nijak zvlášť velká oblast. Na mapě si můžete nechat vizualizovat svůj úkol, což vám v mnoha případech opravdu pomůže.
Pokud se však podíváte z kokpitu ven, čeká vás velmi nepříjemné překvapení. Shora vypadá vše docela pěkně. Zkuste však provést nízký přelet. Vidíte jen rozplizlé textury, které by nikoho neohromily ani před 10 lety.
Jasně, navrhnete mi, ať si zvýším detaily. Při volném letu nad mořem je tahle možnost docela reálná. Ale jakmile se objeví nějaká jiná letadla, okamžitě se obraz mění v parádní slide show, která nebere konce do vaší smrti. A rozhodně to není tím, že bych měl nějakou slabou sestavu.
Verdikt je tedy jasný - jednoznačně špatná optimalizace, to se vývojářům opravdu nepovedlo. Když k tomu přičtete neúměrně dlouhé loadingy, vyjde vám grafická stránka jako jednoznačná slabina.
A to raději nemluvím o přeletu nad Londýnem. Ihned, když jsem tuto možnost spatřil, pustil jsem se do ní. Slide show se  konala i na středních detailech a na nízkých jsem metropoli vůbec nepoznal (mimo nejznámějších budov).
Souboje se občas i na nízkých detailech mění v trhanici, ve které se při vší dobré vůli nezorientujete. Navíc v nízkých detailech to opravdu nevypadá moc pěkně.
Během letu si můžete taky měnit kameru - pohled z kokpitu, pohled okolo letadla a filmový záběr, který vypadá docela pěkně, když kolem vás nikdo neletí.
Na závěr grafické části recenze jsem si nechal perličku. Kdo chce zažít parádní WTF efekt, nechť tento odstavec přeskočí. Ve hře je totiž automaticky zapnutá antiepileptická ochrana, což má asi takový efekt, že po spuštění letu se vše rozloží do matných a divných textur, které přeskakují. Nejsem odborník, ale záchvat bych dostal spíš z tohohle, než z normální vizualizace.
Zvuková stránka je celkem obstojná, i když zvuk letícího stroje si představuju trošku jinak. Střelba docela realisticky "kašle" a větší ráže dělá větší rámus. Doslova umořující je dabing velitele, který navíc omílá pořád to samé dokola. Pokud vývojáři zamýšleli vytvořit i depresi z vojenského drilu, tleskám, povedlo se, jinak proklínám.
Česká lokalizace si opět vystačí s titulky, které jsou pečlivě zpracované. Díkybohu nikoho nenapadlo předabovat IL-2 do češtiny, protože monotónní hlášky v angličtině lze ignorovat, ale v mateřštině by u většiny hráčů vedly k trvalému narušení psychiky ;).
Verdikt
IL-2 Sturmovik: Cliffs of Dover byl pro mnoho fanoušků leteckých simulátorů důvod několika bezesných nocí. V celkovém sumáři však hra totálně propadla. Co má hráč z toho, že vše okolo letadel je do puntíku přesně zpracováno, když je vše ostatní proti němu. Jednoduše se velký potenciál této hry promarnil. Vývojáři mohou pouze doufat, že se kolem jejich výtvoru sejde dost fanoušků, kteří vytvoří takové módy a úpravy, aby byla hra hratelná.
Hodnocení
45 % (fanoušci hardcore leteckých simulátorů si přidají 5% a ti s opravdu pevnými nervy dalších 5%)
Výrobce: Ubisoft
Distributor v ČR: Playman
Lokalizace: CZ titulky
Minimální konfigurace: Win XP/Vista/7, Dvoujádrový procesor, 2 GB RAM, Grafická karta 256 MB s podporou Shader Model 3.0 (berte s rezervou)
Portrét redaktora Jakub NěmecNarodil jsem se v Horní Bečvě, vesnice blízko Rožnova pod Rahoštěm, tudíž jsem Valach jak poleno. V současnosti však trávím většinu času v Opavě, kde dokončuju vysokoškolské studium. Herní koutek pro mě představuje prostor, kde si můžu vybíjet svou soutěživou povahu. Stal se jednou z mých výplní volného času, a proto jsem se rozhodl podílet se na jeho chodu. Mezi moje koníčky patří fotbal, knížky (především Stephen King) a útěky do přírody. |
